pátek 5. října 2012

Čísla: Na Útěku - Rachel Wardová



Čísla je kniha, která abych byla upřímná mě moc nenadchla. Hrozně jsem se na ni těšila, už jen proto, jak mi o ní neustále básnila kamarádka. Ale zjistila jsem, že máme úplně jiný vkus. Navzájem jsme si totiž doporučili knihu, která se nám v poslední době nejvíce líbila. Ona mě právě Čísla a já jí 15 Minus (recenze v předminulém článku). S knihou mi přišla o dva dny později domů se slovy, že na to nemá nervy a nechápe, jak něco takového můžu číst (no je to spíše romanticky založený človíček). O asi 2 týdny později jsem jí i já vrátila knihu avšak poctivě dočtenou.
Docela se stydím protože kniha má 316 stránek a ještě k tomu má větší písmo a mě trvalo necelé 2 týdny než jsem ji dočetla. No a to o něčem vypovídá. Částečně za to může škola, ale z větší části je to o tom, že já a kniha jsme si nepadly do oka. Jednoduše řečeno z nás nejky kámošky nikdy nebudou. Ale zase záleží na tom co máte rádi a jaký žánr upřednostňujete.

Samotný příběh nás uvede do Londýna v roce 2009, kde žije 15-letá Jem, která má už odmalička zvláštní schopnost. Vidí v očích lidí záhadná čísla. Co ta čísla znamenají se dozví až v den matčiny smrti, kdy pochopí, že vidí přesné data smrti ostatních . Příběh jako takový je myslím velmi originální, ale něco mi v té knize prostě chybělo. Zarazil mě i styl psaní, který autorka zvolila a to nespisovnou češtinu, místy padla dokonce i nějaká sprostá slova. Některé pasáže byly zdlouhavé a vůbec by mi tam nechyběly. Teď přemýšlím jestli si mám říct o další díl, protože pokračování by mě docela zajímalo. Postava, která se mi tu asi nejvíc líbila byla Pavoukova babička Val a její dar vidět aury. Ani Pavouk samotný nebyl hrozný, jenže ten věčný smrad, který se kolem něj linul mě odpuzoval. =D


Anotace:
Život je pro Jem těžký, dokud nepotká kluka, kterému říkají Pavouk. Svět je náhle mnohem krásnější.
Ale cestou do Londýna Jem pozná, že se blíží veliké neštěstí, které navždy otřese jejich životy…
Od chvíle, kdy zemřela její matka, Jem věděla o číslech. Věděla o nich už mnohem dřív, vlastně odmalička. Když se podívala někomu do očí, registrovala v nich číslo. Ale jeho význam zjistila v den, kdy její matka zemřela na předávkování drogami. Číslo znamenalo datum úmrtí.
Jem prožívala těžké dětství. Stěhovala se od jedné pěstounky k druhé a všude si připadala jako cizinec. Nejraději se toulala sama a tak tomu bylo i v okamžiku, kdy potkává kluka, jemuž přezdívají Pavouk. Náhodné setkání jí změní život. Nachází někoho opravdu blízkého a svět se rázem stává snesitelnější. Společně se potulují kolem jednoho z londýnských kanálů, klábosí o všem možném a pomalu se sbližují. Na jednom z výletů do města se stanou svědky tragického neštěstí, které Jem předem předpoví. Oni sami katastrofě uniknou, ale ta je jen začátkem událostí, které navždy otřesou jejich životy. 



Žádné komentáře:

Okomentovat